V síti s Antidivadlem XXXIII.

20 let Antidivadla

Co naděláme, je to tak. K radosti jedněm a vzteku druhým je nám v březnu 2014 vskutku dvacet. Pokud všechno poletí tak rychle, přesuneme se co nevidět z prken divadelních na prkna jiná, jak procítěně říká Martin Krátký alias Kraťas, a všem to bude u řiti, jak suše glosuje Hans Paur alias Kňour. A co těch dvacet let pro nás znamená? Vlastně nic zvláštního, převrat se nekoná a Země se točí dál svým tempem.

Dvacet let Antidivadla znamená hodně, ale ne víc, jak řekl David Charvát. Pokud se na časový úsek zaměříme z hlediska dějin, které jsou všem ukradeny, vyplují zajímavá a antidivadelně nepatřičná srovnání… Takže Antidivadlo už trvá stejnou dobu jako tzv. první republika a nechvalná normalizace, Antidivadlo trvá déle než obě světové války, dokonce déle než obě světové války dohromady. A nutno poznamenat, že jsme napáchali podstatně méně škod. Trváme déle než války husitské, déle než válka krymská či slavná tereziánská válka sedmiletá. Ovšem do války třicetileté máme daleko, natož pak na boje řecko – perské nebo punské. Ale pryč z válčišť do krajů jiných. Existujeme déle než slavná obrozenecká Bouda, déle než pověstná Maova kulturní revoluce, déle než Gorbyho  perestrojka.

Za ty roky si člověk těžko zapamatuje všechny pochvaly a urážky, které nám byly adresovány. Většinou jen tak prošuměly našima ušima a protekly sklenicemi v hostinci U Kohoutů. Přeslazená chvála nás neobloudila, stejně jako nás neodradilo nakyslé hanění. Čas ukázal známou pravdu, že za jakýmkoli extrémem se vždy skrývá něco nezdravě osobního, jak pohotově pronesl Zdeněk Němeček, když postával se svým houslovým stínem ve tři ráno sám v (pro něj) neznámém baru.

Jedno přirovnání však zmínit musím. Je tak nevšední, že ač bylo zpočátku myšleno negativně, už tenkrát jsem se mu od srdce zasmál a uznal jeho originalitu. Po letech jsme si s Davidem Brabecím u bábovky, kterou uhnětl z kuřecího, na toto pojmenování vzpomněli. Ačkoli jej dotyčný člověk vyřkl kdysi dávno v našich ještě pionýrsky anti-antidivadelních dobách a poté, co nás zhlédl jen jedinkrát a nikdy více, shodli jsme se, že se časem proměnilo z polohy negativní do polohy mnohem přijatelnější, ba velmi trefné a nám činící potěšení. A co že ten člověk tehdy řekl? „Antidivadlo? To je divadelní Černobyl.“

Jan Sojka