V síti s Antidivadlem XIX.

Tak je nám šestnáct...

Věru tak, v březnu 2010 jsme hřmotně oslavili šestnácté narozeniny. A šťastná náhoda chtěla tomu, abychom přesně v den výročí, kdy jsme před oněmi šestnácti lety dráždili diváky poprvé (viz v rubrice „o nás“ seznam odehraných představení), hráli i nyní.

Po vystoupení jsme si v šatně navzájem poblahopřáli a rozdávaly se dárky. Zdeněk Němeček obdržel od zbytku souboru brožovanou publikaci Dospívám v muže, nicméně byl zklamán, ba přímo roztrpčen, neřkuli rozčarován. Tajně si totiž přál po pánsku ilustrovanou učebnici Česky snadno a rychle, neboť se nechal slyšet, že po deseti dvojkách červeného a dvou panácích absintu bývá s češtinou na štíru. David Charvát, milovník parašutismu, doufal, že dostane padáka, leč chyba lávky. Místo padáka dostal nápad, jak pojmenovat svůj cestopisně – gurmánský film, který jednou natočí: Chilli papričky čili čile do Chile. Dojetí ze svého dárku neskrýval David Brabec. Plakal, slzel, brečel, vzlykal, štkal, bulel, zkrátka ronil slzy na mnohý způsob. Překousnout režnou nit, nedočkavě rozervat krepový papír a s úžasem objevit hejno sójových vuřtů spolu s pexesem s vlastními fotografiemi, toť důvod k emocím! Spokojeností zářila i Marie „Muška“ Chmelíková. Z dárkového koše se na ni culila rozpustilá partička: Potlesk, Radost a Smích. A já? V obálce jsem našel volňáska na Antidivadlo. Paráda, konečně nás uvidím!

Dokonce ani naši diváci na nás nezapomněli. Pravda, nemohli. S výhrůžkou, že dokud nebude plný, nejde se domů, surově mrštil Zdenda do hlediště prázdným pytlem. Po ryčné děkovačce jsme ho k prasknutí naditý táhli jako pohádková rodina řepu. V zákulisí jsme jej s napětím vysypali a nenacházeli pro záplavu krásy slov. Z podlahy nám jménem obecenstva gratulovala výstavní hromada dárků: past na tchoře ukrytá pod vyšívanou dečkou s nápisem „děkujeme“, mluvící kašpárek komolící naše jména, rumba koule plné živých sršní, balíček kávy po Maryše, Hamletova lebka, krakatit v podobě žvýkačky, tubus s nervózní krajtou a kolekce pěti nášlapných min s našimi iniciály. Zkrátka a dobře, naši diváci nám rozumějí. Jsme poctěni!

Jan Sojka